Když v starověku vznikaly první městské státy, ještě nikdo netušil kam původní myšlenka státu dospěje! Stát původně vznikl, aby hájil zájmy všech obyvatel, sjednotil obchod a správu ve státě, zkrátka, aby dané území vystupovalo jednotně! A však ne dlouho po vzniku se dostal pod nadvládu vlivných, vlastníku půdy a jim podobným. Vznikla hierarchie, vláda a vrchnost začala zotročovat poddané. Podobně to bylo i s penězi. I ty vznikly za chvályhodným účelem, zjednodušit trh a však i právě peníze brzy na to posloužily k snazšímu zotročování poddaných šlechtou, vládou, církví atd..

Zotročování poddaných trval tisíce let než na konci 18. století a počátku 19. století se vykořisťovaná třída začala seskupovat do odborů a jiných zájmových skupin. Začal počátek sociálního hnutí. Brzy vzniklo i anarchistické hnutí, které brzo zastupovalo miliony pracujících. Podstatou anarchistického hnutí byla myšlenka popírající stát, kapitál i moc církví. Hlavní myšlenkou anarchistů od počátku až do nynějška je vytvořit sociálně spravedlivou společnost na principech kunsenzu a svobodné samosprávy. Zbraní od začátku byla především přímá akce, tudíž vystupování a řešení problému přímo bez okolků. Příkladem bylo nesčetně dělnických demonstrací, stávek i přímých bojů za práva pracujících. Výsledkem této činnosti bylo např. vybojování 8 hodinové pracovní doby, nebo zrovnoprávnění mužů a žen před zákonem i ve společnosti. Za práva vykořisťované třídy bojujeme doposud a nepřestaneme do té doby než my anarchisté nevybojujeme své jako se to z části povedlo například na Ukrajině, na území utečenců z Madžuska (1929-1931) a ve Španělsku (1936-1939). Touhu po svobodě a sociální spravedlnosti žádná represe nezastaví!

Anarchistické hnutí je obecně považováno jako za hnutí ultralevicové. My anarchisté se obecně bráníme jakémukoliv rozlišování dle politického smýšlení, přijmeme-li však toto rozlišování, musíme uznat, že anarchismus se levicově jeví, horší už je to z označením ultra. Nesouhlasíme s postoji nynějších politologů, kteří nás označují jako příznivce extrémistického směru a to z toho důvodu, že konsenzus a sociální spravedlnost opravdu extrémní myšlenkou nejsou. Otázkou druhou je zda-li prostředky, kterými chceme bojovat jsou extrémní? I v této otázce nesouhlasíme. Současný politický stav považujeme za neudržitelný a přes kandidaturu do voleb cesta nevede i z toho důvodu, že nám jakožto anarchistům se příčí komukoliv vládnout, proto jedinou možnou cestou pro nás je revoluce! Na druhé straně ovšem za označení ultra jsme rádi, protože to dokazuje že současná politická elita se nás bojí, což nás samozřejmě těší!

Nynější masmedia se snaží veřejnosti namluvit, že anarchisté se snaží destabilizovat společnost, považují nás za záškodnickou organizaci a za negativisty. Jako důkaz pak považují vyložení anarchie ve slovníku. Přitom si ale neuvědomí, že mezi pojmem anarchie a politickým směrem anarchismem je veliký rozdíl. Anarchistům jde o vybojování plně svobodné společnosti, ale rozhodně jsme si vědomi jak slovo svoboda může být lehce zneužitelné. My jakožto anarchisté tvrdě trváme na tom, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého, tudíž nemohu být svobodný, dokud všichni kolem mě nebudou stejně svobodní,z čehož lze lehce vydedukovat i ostatní principy anarchismu jako jsou konsenzus, sociální spravedlnost, antiautoritářství, rovnost, solidarita atd.! Dále také jsme nuceni být negativističtí a možná chovat se i záškodnicky vůči současnému systému, jako i k systémům minulým, ale jen z toho důvodu, že máme vlastní vizi, za kterou si budeme stát a bojovat a ta je absolutně neslučitelná s autoritářskými myšlenkami ostatních, nyní preferovaných, politických proudů!

Mnoho lidí vidí také anarchismus jako utopistickou myšlenku. My jsme přesvědčeni, že je reálná! Myslíme si totiž, že člověk je tvor společenský, schopný se dohodnout na čemkoliv, tvor tolerantní a solidární, ale také velmi přizpůsobivý! Jsme přesvědčeni, že příčinou nynější dravosti lidí je systém, ve kterém lidé žijí! Pokud lidem nabídneme lepší a možná i snazší formu přežití než je dravost, sobeckost, vychytralost a snaha okrást jeden druhého, lidé se vůči tomuto lepšímu směru lehce a rychle přizpůsobí. Nejsme ale také naivní a nemyslíme si, že například kriminalita úplně vymizí, i na to zná anarchismus recept.

Než na řadu přijdou anarchistické principy je nutné říci, že anarchismus je jen určitou formou, která říká jak by se věci zhruba měly dělat. Ale nejsme věštci a tudíž nemůže říci, že život ve společnosti bude takový, nebo jiný! Záleží na každém člověku jak bude věci spravovat, spolupracovat s ostatními atd.!

Anarchistická myšlenka je založena na základech jako je svoboda, konsenzus, svobodná samospráva, volitelnost od zdola nahoru, sociální spravedlnost, rovnost všech, solidarita, tolerance, vlastní iniciativa, seberealizace, dobrovolnost, spolupráce, federalismus, internacionalismus a přímá akce.

Svoboda je základním principem anarchismu. Nelze si představit, že by anarchismus fungoval bez tohoto základního principu. Ale jak už jsem napsal v předešlé kapitole, jsme si vědomi neužitelnosti slova svoboda, jak si toto slovo vykládali třeba národní socialisté, nebo stalinisté a dosud i kapitalisté je úděsné. My ale uznáváme jen tu jedinou opravdovou svobodu, svobodu všech, tudíž také rovnost všech. Jako anarchista jsem také přesvědčen, že existuje jediná opravdová podoba demokracie, což je přímá demokracie. V minulosti jsme již tu měli mnoho údajných typů demokracie: národní, lidová i ta kapitalistická, ani jedna však neměla s opravdovou demokracií nic společného! Demokracie jak znám totiž znamená vláda lidu! V anarchistické společnosti lidé vládnou pomocí svobodných samospráv, ať už budeme mluvit o samosprávách na určité územním celku, samosprávách řídících podniky, nemocnice, školy, nebo o samosprávným seskupením lidí za určitou zájmovou činností. Přímá demokracie není založená jako ta údajná dnešní na volbě od shora dolů, ale na opak od zdola nahoru s plnou odpovědnosti zvoleného splnit úkol, který mu byl zadán, s možností okamžitého odvolání zvoleného a vychází s konsenzusu obyvatel dané samosprávy. Sociální spravedlnost je dalším atributem, na kterém naše myšlenka stojí.

Sociální spravedlnost znamená mít naprosto stejné šance ke vzdělání, k vymahatelnosti práva, možnosti podílet se stejným dílem na fungování společnosti ať sejedná o člověka a jeho potomky vykonávající tu „nejprimitivnější práci“, která je ovšem většinou fyzicky náročná, nebo jedná-li se o člověka vykonávající práci velmi odpovědnou! Solidarita a tolerance jsou další pilíře anarchismu. Nelze si představit anarchistickou společnost, která nebude solidární vůči lidem, které například postihlo nějaké neštěstí apod., těmto lidem jsme kdykoliv připraveni solidárně pomoci! Také odmítáme tolerovat jakékoliv diskriminace ať už z důvodu zdravotního stavu, barvy pleti, národnosti, náboženské orientace apod.! Proti diskriminacím vždy budeme bojovat!

Anarchistická myšlenka také přináší velkou možnost vlastní seberealizace. Jsme totiž přesvědčeni, že každý má právo dělat to co ho baví a zajímá. Od toho se odvíjí i vlastní iniciativa, kterou by každý člověk měl dobrovolně něčím pomoci společnosti.

Federalismus a internacionalismus také neodmyslitelně patří k tomuto politickému směru. Člověk by měl hledat cesty jak spolu vzájemně spolupracovat a to nejen na úrovni samospráv, ale globálně neznaje hranic. K tomu to cíly pak můžou pomoci různé federace, vyšší samosprávné celky (!samozřejmě volené od zdola!). Anarchismus není věcí jen lokální, ale hlavně globální!

Přímá akce opravdu není jak se domnívají někteří prostředek k nějakému teroristickému činu! Je to způsob řešení problémů bez okolků, přímo z iniciativy lidí!